Bracketing je fotografická „metoda“ jak zachytit velký dynamický rozsah světel a stínů. Běžná situace: fotografie buď zachytí snímek věrně ve světlech, ale stíny zůstanou neprokreslené (přeexpozice) nebo zase máme prokreslené stíny, ale ve světlech žádné detaily. Nemusím dodávat, že „správná“ expoxice co změří foťák Matrix měřením má sice hezké středy, ale stíny a světla pokulhávají. Asi takto:

Vlevo je fotka s prokreslenými stíny, uprostřed světly a vlevo střední expozice. Každý lepší foťák má funkci Bracketing. Můžete si nastavit, o kolik expozičních stupňů má být „vedlejší“ snímek podexponován nebo přeexponován. Velmi dobrá funkce. Problém je že pokud chcete fotky skládat do jedné a nechcete strávit lícováním půl dne, musíte použít stativ (dobrá, nebo alespoň pevně opřít foťák což ne vždy jde). Jenže ten nebývá vždy k dispozici (právě ukázkové fotky jsou z tůry na Špičák, a sem jsem svého Velbona rozhodně netahal). Spolehl jsem se na bracketing a že to udržím. Nastavil jsem +1 a -1 EV a exponoval. Na malém displeji Nikona to vypadalo jako totožné – neposunuté. V počítači ne. Co s tím? Zkusil jsem v Zoneru 10 funkci HDR ale obrázky nebyly totožné, výsledek vypadal jako velmi mělký reliéf. Naštěstí všechny důležité fotky fotím na RAW. Hlavně protože se s ním dá špičkově pracovat – nastavovat vyvážení bílé a expozici. Na zpracování RAWu mám Nikon Capture Editor. Napadlo mě tedy, že zkusím od automatické expozice udělat 2 další fotky s pod- a pře-expozicí (což jsou mimochodem fotky nahoře) a protože budou vycházet z jednboho snímku, budou vyjma expozice totožné.

Po uložení jsem dostal 3 fotky a ty jsem sloučil přes funkci HDR do jednoho snímku. Bylo nutno udělat  drobné úpravy – jako je vyvážení barev, mírném zaostření a přidání rámečku pro efekt. Neméně důležité je upravit úrovně – výsledná fotka je totiž mírně plochá. Ale konečný výsledek je zde:

Tagy: Foto