Na tento citát jsme si vzpomněl když jsem dneska kolem půl dvanácté vyhlédnul okna. Momentálně jsem ve stavu nemocných a tak nuceně nečinný. V této situaci začínám chápat důchodce a ženy na mateřské (i když jsem sám na otcovské byl 🙂 ). Co mají chudáci celé ty dny dělat. Nuda je veliká a tak šmejdí očičkama kolem a honí se po drbech. Já aspoň měl smysluplnou práci – předělával jsem web píšťalkovému souboru, kam chodí Kačka hrát. Sedět a psát na počítači mi zatím nezakázali 😉 . Kolem poledne jsem celkem logicky dostal hlad za začal připravovat něco k jídlu. Vyhlédnu ven a co nevidím. Stavaři mají nového malého mechanického pomocníka. Od včerejška totiž kopají v asfaltu příjezdové cesty na parkoviště výkop asi pro instalaci k domkům, které jsou stavěné na louce pod našimi okny. Už se to lepší. Včera jsem celé dopoledne poslouchal kvílení řezače asfaltu (a musím přiznat že „Texaský masakr motorovou pilou“ se sledoval lépe).

Zpět k mechanickému pomocníku. Je pravda, že stroje ulehčují lidem práci. Jak jinak by mohli místní pracovníci celou půlhodinku vcelku bezstarostně okounět kolem a dívat se, jak to pokračuje. A přitom věřím, že je na stavbě práce až nad hlavu. Kór když jsem po obědě zjistil, že stav je totožný.

Tagy: Stalo se